Macinku ve Strážnici uvítal jásot tak silný, že zapomněl svůj projev

Vicepremiér a ministr zahraničí Petr Macinka (Motoristé sobě) zažil na 81. Mezinárodním folklorním festivalu ve Strážnici nečekaně vřelé přijetí. Sotva vstoupil na pódium, spustilo publikum tak mohutnou vlnu hvízdání a skandování, že se dojatý ministr rozplakal a zapomněl, co chtěl říct. „Přišel jsem si pro to,“ potvrdil později. „A dostal jsem přesně to, pro co jsem si přišel.“

Podle organizátorů šlo o jeden z nejspontánnějších projevů nadšení, jaké areál pamatuje. Dav ministra vítal zvoláními, která zvukaři festivalu popsali jako „hlasitá a jednoznačná“, a hvízdal takřka bez přestání. Pokaždé, když se publikum na okamžik nadechlo a Macinka zvedl mikrofon, aby promluvil, došlo shodou okolností k drobné technické závadě — buď se v mikrofonu vybily baterie, nebo někdo ze štábu zakopl o kabel. Ovace se proto musely několikrát zopakovat, „aby na kamerách působily dostatečně spontánně“, vysvětlil tiskový mluvčí.

Celý ceremoniál se tak podle svědků natáčel na několik pokusů. „Nadšení lidí bylo tak opravdové, že jsme ho museli zaznamenat hned třikrát, než vypadalo věrohodně,“ uvedl produkční akce. Ministr mezitím opakovaně obcházel pódium a moderátory prosil o prostor na „tři věty“, výjimečně na pět; k jejich vyslovení se ale kvůli vlnám jásotu nikdy nedostal. Situaci navíc stupňoval stánek s vuvuzelami, který se na akci náhodou objevil — jak si je návštěvníci jeden po druhém rozebírali, nadšení i doprovodný rachot dál sílily, takže se okno pro ministrovy tři věty postupně zavíralo.

Oslovili jsme přímo v hledišti několik návštěvníků. „Nerozuměl jsem jedinému slovu, ale ta energie byla úžasná. Takhle vřele tady snad ještě nikoho nevítali,“ ocenil pan Miroslav (72), který na festival jezdí čtyřicet let. Mladší divačka přiznala, že se k hvízdání připojila spíš ze zdvořilosti: „Pískala jsem taky. Když píská celý sál, člověk se radši přidá, aby nevyčníval.“ Jiný z přítomných si všímal souhry techniky a davu: „Pokaždé, když vzal do ruky mikrofon, něco cvaklo a bylo ticho. Buď zázrak, nebo zvukař.“

Dav ministra navíc opakovaně vybízel skandováním „Popadni!“ — podle organizátorů šlo o vřelé povzbuzení, aby konečně popadl dech i mikrofon a promluvil. K tomu se ovšem kvůli dalšímu přívalu ovací znovu nedostal. Ojedinělé hlasy, které se do všeobecného nadšení nepřidaly, ministr druhý den nazval „kyselými dušemi“; podle jeho okolí šlo o návštěvníky, které přemíra pozitivních emocí přemohla natolik, že nebyli schopni reakce. Festival mezitím oznámil, že stejně vřelého uvítání se den předtím dostalo i ministru kultury Otovi Klempířovi; sestřih obou vystoupení zveřejní, jakmile se podaří najít záběr, na němž je někoho z nich slyšet mluvit.

Pamětníci připomínají, že podobně bezprostřední vlnu veřejné náklonnosti vyvolalo naposledy propuštění Jiřího Kájínka na jaře 2017. I tehdy čekaly před branou věznice davy příznivců a novinářů, z nichž někteří na vytoužený okamžik vydrželi na místě několik dní. Srovnání obou uvítání označil Macinkův tým za „lichotivé a v zásadě přesné“.